sobota 21. září 2019

NATO days 2019

Nato days asi netřeba představovat. Veliké, nejenom o letadlech. Vevnitř je to z našeho pohledu celkem zbytečné, takže letos pouze za plotem na poli.

Původní plán vyrazit už na pátek ráno jsme přehodnotili. Za 1. kvůli letovému programu a za 2. práce má přeci jen přednost, takže vyrážíme až po obědě s Vláďou z Prahy, volíme cestu horem přes Olomouc a tentokrát to opravdu šťastná volba nebyla. Po 7 hodinové cestě už nestíhame z příletu nic a tak rovnou do místa ubytování. Před tím ještě nákup a do místa dorážíme stejně jako druhé auto v osazení Doktor, Náčelník, Dawe a Martin.

Večírek se trochu protáhl. Dawe nás zásobuje lakem na rakve (rozuměj kávou z moka konvičky, která ani tak neteče, jako že spíš se táhne :) ) a Valda otevírá slivovici. Na kutě už někdy ke 2. hodině.

Raní vstávání má pro některé z nás menší dohry (nebudu jmenovat :) ) ale nakonec se všichni v pořádku setkáváme na poli. Ráno šílená popojížděčka na parkoviště. Zítra si musíme trošku přivstat. Počasí je úplným opakem Rakouska. Totál modrá obloha. Slunce. Moře prachu. Ale lítá se to krásně nízko. Pecka.

Večer přejezd na ubytko a návštěva Frídecko-Místecké řízkárny. Super tankový Radegast.
Ráno balíme a odjezd na pole. Opět přesun z parkoviště přes celý areál až na pole. I dnes překročen limit 15000 kroků. Focení v podstatě stejné jako v sobotu.

Jak jsme ranní příjezd vychytali na jedničku, tak odjezd z parkoviště je pekličko. Vyjíždíme něco přes hodinu. Pak nabíráme Lucku a směr Praha. Po cestě zavřená dálnice kousek před námi. Vidíme vrtulník, takže je nám jasné, že dojezd do Prahy bude na dlouho. Nakonec vezeme Lucku až domů.

Akce super, jenom ty přejezdy do Ostravy jsou fakt šílené.












pátek 6. září 2019

Zeltweg, Airpower 2019

Moje první návštěva a jako jo. Počasí teda letos opravdu, ale opravdu nevyšlo, ale akce je to pěkná a prostředí super.

Tento rok jsme vyrazili 4. Vláďa, náčelník, Dede a já. Sraz u náčelníka kolem 1. hodiny ranní, jenom mírné zpoždění a směr Zeltweg. Příjezd na pohodu, pouze velmi krátké popojíždění těsně před parkovištěm a na značky.
Celý den tak trochu ve znamení únavy, ale přežil jsem a večer hledáme ubytko. Po ubytování přejíždíme na večeří do hotelové restaurace. Večer dokončíme pokecem v kuchyňce a vylepšila ho meruňka od Dedeho.
Zajímavost ubytování je místní duch - starší pán s varnou konvičkou. V různé denní i noční doby bloudí penzionem. Vláďa vyslovil teorii, že jeho duše nedojde klidu po úrazu el. proudem od konvičky. Možné je vše ...

Ráno se v klidu balíme a jedem ne dovnitř, ale k silnici pod les ke kopci s party stanem. Focení super. Počasí taky :) Do auta jsme zahnáni jenom jednou.

Odpoledne vyrážíme zpět. Vyvětraní a za sebe mohu říct, že i spokojení.


















pondělí 20. května 2019

AMS květen 2019, aneb Někde tady musí být krásná duha

Říkali jsme si vždycky, že AMS je každoroční povinnost, ale nějak se prostě nedařilo, takže až teď.

Předpověď nic moc, pracovních povinností taky přehršel, ale nakonec jsme se dohodli, že vyrazíme na zkrácený výlet. Vyrážíme až v pátek večer, návrat v neděli večer.

Z Hořovic vyrážíme okolo půl osmé, nabíráme Dawa u KFC a valíme na sever. Střídačka za volantem v rajchu a klasicky po pár kilometrech začíná pršet. Ale mě to už nerozhází. Beru to prostě jako fakt :D

Ráno přijíždíme k zahradnictví a byť to vypadá slibně, světla moc není a po chvíli se mění dráhy, takž přesun k mekáči. Kombinace deště a slunce vytváří zajímavé podmínky pro focení a Valda nevědomky zahlásí motto našeho výletu. "Někde tady musí být krásná duha". A byla. A pak ještě několikrát.

Po mekáčí zkoušíme nové místo (super příprava Dawe). Kluci mají pro ta místa svoji speciální řeč (něco jako např. 31R, central apod). Protože to není řeč mého kmene, tak dávám těmto spotters placům vlastní jména. Takže kromě již výše zmíněného zahradnictví se přesouváme na místo, kterému říkám u dvou panáčku a jedné panenky (jsou to místní policisté, kteří nám po návratu k autu - naštěstí - celkem mile vysvětlí, že tam co parkujeme, opravdu parkovat nemůžeme. Chytá nás tu extremní přeprška, částečně sněhová a tak balíme a panáčky a panenkou popoháněný odjezd, takže zrychleně.

Ono s tím parkováním je v AMS horší a horší. Už i zatáčka u domečků (další kódové označení mého kmene) je v pytli, takže se přesouváme na polderbaan. ( to je jediný místo, který znám jménem, takže nemá žádné kódové jméno a používám local name. Kluci tomu samozřejmě říkají nějakou kombinací písmenek a čísel, ale to nemůžu sloužit.

Chvílemi prší vydatně, chvílemi vydatněji a chvílemi svíti slunce. Takový normální Amsterdam. Já se už trošku začínám obávat check-inu, ale kluci jsou tvrďáci a strachu nemaje hlasují pro vytrvání a tedy late arrival check-in. Nakonec se to ukáže jako správné rozhodnutí, takže díkec kluci.

Protože už jsme utahaní a zajímavosti už nečekáme, tak balíme a do kempu. Klíče na nás čekají v chatce, rychlá večeře a já jsem tak hotovej, že v podstatě okamžitě upadám do bezvědomí.

Vstáváme tuším v 5:15 a na značky. Nejdřív zahradnictví a pak k vrbičkám. U vrbiček si děláme insomnia kafe na vařiči, čímž se mění název místa a budiž toto místo od teď známo jako U kávovníku. Fotky fajn. Kecáme chvíli s nějakým pošťákem z Hongkongu, toho času žijícim někde ve Státech. Pak zrychlený přesun k zahradnictví, ale to už je opravdu konec a vyrážíme k domovu.

Cesta na pohodu, lehká večeře v burger kingu a pak už jenom mezipřístání v Kladně a doma někdy kolem desáté.

Výlet hodnotím velmi kladně, sklo super, počasí ... jakože dobrý na fotky, jinak prostě takový jakože Amsterdamský. A víc bych to nerozmazával.

Kucí, díky, že jste mě vyvezli...