Michal Bernat Spotting&Wildlife blog: července 2014

Gilze-Rijen - Luchtmachtdagen Air Show

(toto je pokračování, začalo to tady: NTM2014)

den druhý

Ráno vstáváme v půl šesté a na šestou odjezd. S paní domácí se včera povedlo domluvit (jakože německy!), že bychom rádi balíček na cestu. Radost z toho neměla, ale ráno na nás čekají 2 termotašky. Káva na cestu, fotka před hotýlkem, nástup a tradá do Gilze-Rijen.

V autě teprve zjišťujeme, že paní domací připravila překvapení v podobě úžasné snídaně. Obložené housky jsou opravdu poctivé a k tomu ještě jogurty. Prostě kulinářsky se německo vydařilo.

Cesta celkem ubíhá a tak někdy po obědě dorážíme do cíle. Lehká porada jak to provedeme. Parkujeme na odstavném parkovišti, bereme cajky a jdeme. Pře branou jsme se rozdělili. Petr, Kuba a doktor jdou dovnitř a zbytek jde hledat, kde tesař nechal díru a vyrážíme najít nějaké záplotní místo. Bohužel se nám nic najít nepodařilo, takže jsme v podstatě jen obešli letiště a vlezli dovnitř druhou stranou. Všimli jsme si však mistečka hned u začatku dráhy, kde stálo pár lidí, ale bylo to za páskama zákaz vstupu. Tak jsme je jako přehlédli a napáskovali jsme se tam. Focení celkem dobré, ale hodně daleko. Počasí se spíše zhoršovalo, skygate (šílený vynález ke vstupu) mi pil krev nekonečnou audio smyčkou a k tomu se přidalo neutuchajicí řinčení výstražného zvonku kousek od nás. No, prostě jsem byl v pět celkem rád, že se jede bydlet. Parkoviště bylo totálně ucpané odjiždějícími auty a čekáme na lehce opožděnou 2. část výpravy. Pak provedeme typicky český/pražský únikový manévr, mízíme z parkoviště a za námi necháváme nespočet holanďanů poctivě čekajících, až na ně dojde řada.

Příjezd k hotelu v Oosterhouse celkem v pohodě, mírné potíže s parkováním, ale Majkl to pořešil skvěle. Ubytko, sprcha a domluva, že za půl hoďky sraz na večeři. Vyrazili jsme do centra a nechali se ulovit jednou servírkou do báru, kde dým nehoustnul. Obsluha velmi pohledná, burger fajn, pivo taky, jenom ho nosili v takovejch mrňavejch kalíšcích, což kluky dost pobavilo. Nakonec už jenom zádrhel s kreditkama při placeni a pak na pokoj a spát.

ulice v Oosterhout

nejeden z nás spočinul pohledem na pohledné obsluze

Pivo

Zábava nevázla :)

den třetí

Ráno vstávačka celkem na pohodu a po osmé se už tlačíme u brány. Poté, co málem vyvrátíme vstupní vrata, pádíme na značky. Petr s doktorem a Kubou nám naštěstí už místa drží. Focení celkem fajn, počasí taky. Krátká obhlídka merchandize v průběhu dne, catering hned za zády. Prostě pohoda. Po čtvrté to balíme - s ohledem na dopravní situaci ze včerejška nečekáme na úplný konec. Zabalit, nasedat a domů.

Cesta tentokrát spíše delší než krátká, ale kolem půl jedné v pořádku dorážíme k Valdovi a před jednou jsme u Majkla (Majkle, jako velká poklona u úcta), kde přesedám s Márou a Dawem a valíme to k OD. Tam další přestup - Mára veze Dejwa domů a já doma kolem půl třetí. Jako hustej výlet. Záda naštěstí vydržela a partička myslím v pohodě.

pár úlovků:

NTM2014 - Jagel

aneb lovení tygrů znovu po 3 letech

Poprvé jsem byl lovit tygry 2011 v Cambrai. A protože akce to byla velmi podařená, tak jsem se do Jagelu opět velmi těšil. Na akci jedeme v podstatě v plném počtu (Náčelník Petr, doktor Pepa, pan Valda, Dawe, Majkl, Mára, Kuba a já), takže jak říká Mára, taškařice to bude povedená a celkové do bude pjonkné.

Kluci opět krásně vyřešili logistiku (díky Petře) a tak jsme k cíli vyrazili (díky Michaeli) v krásně prostorném Jumpym. Přestože Jumpy je poměrně velké auto, dokázali jsme ho prostorově zcela naplnit. A kdo nás zná potvrdí, že jsme kucí jako proutky. Zajímavé je, že auto se během cesty asi trochu srazilo, protože při příjezdu už mi tak velké nepřipadalo. Asi jak jsme zmokli.

Cesta utekla celkem rychle, prohlédli jsme si noční Berlín a chvíli po kuropění jsme již parkovali kousek od vstupní brány. Sláva řidiči. Vyskákali jsme z auta a decentně se dělili o názory na počasí, cestu, stav oblečení apod. Jsme kucí nejenom štíhlí, ale i ohleduplní a tak jsme skoro nikoho spícího v okolních autech nevzbudili. Btw. zjistili jsme od spřáteleného švédského čecha, že to není gripen, ale grípen. No nic.

Počasí bylo ... no ... spottersky klasické. Zataženo, mírný déšť a jako bonusová novinka vítr ( jak jsme později zjistili v nárazech až 70km/hod.

Rychle do fronty u brány, check-in a hurá k plotu. Vybrali jsme celkem dobrá místa a je na čase obhlídnout merchandize. Bodlo i kafe a pak už čekáme, až to začne.

Čekáme, vítr vane letištěm, lehce poprchává a čekáme. Pak čekáme ještě chvíli. Po nějaké době se k nám dostane informace, že kvůli silném větru je dopolední část silně omezena, takže druhé kolo merchandize, druhá káva a čekáme dál.

Odpoledne už je celkem fajn. Zdá se, že jenom kvůli nám nahodí většinu mašin aspoň na taxi a do vzduchu nakonec taky něco jde. Takže spokojenost. Jenom ten vítr ... stabilizace nemá moc šanci, když to se mnou lomcuje ze strany na stranu.

Utahaní, ošlehaní větrem jdeme ještě před koncem k shuttlům směr východ, že uděláme ještě pár fotek přistání z parkoviště. Což vyšlo celkem pěkně, ale během chvilky nás vyžene silný déšť a také to, že se musíme do 18:00 zacheckovat v hotelu.

Po chvíli dorazíme do hotýlku nedaleko Dánských hranic, lehce vybalíme, převléct a na večeři. Bohužel bez Majkla, který po celonočním řízení volil radši odpočinek. Po počáteční nedůvěře končíme v řecké hospůdce a nelitujeme. Jídlo vynikající ... káva, no, vynikající. Jen trochu ... prostě, sladká jak cecek. Ale to nám náladu nezkazilo. Pak už jen zpět na hotel, lehká konverzace na pokoji a spát. Ráno nás čeká 600km přejezd do Gilze-Rijen.

Zápisky z cest do Gilze-Rijen.
Dawovo zápisky z cest.

pár úlovků: