Antej v Pardubkách

Tak konečně.

Covid19 vypnul vše, co se dalo. První přílet Anteje nám kamarádi úspěšně zatajili, takže jsme se vydali na ten druhý.

Vyrážíme s Valdou ze zatacky kolem osmé. Po cestě zjištuji, že nemám schůdky. To bych byl marný, takže po nabrání Dawa u KFC na Zličíne valíme do Hornbachu, následuje koupě a pak kalupem do PEDu, protože doktor volá, že za chvíli přistává, neb už je v luftě.

Nakonec dobrý, protože čas co viděl doktor byl v utc, takže máme dost času.

U plotu plno lidu. Sluníčko hřeje, vše se tetelí. Vaříme kávu na vařiči a máme se dobře.

Po přistáni se na odlet přesouváme na druhou stranu. Fotíme čelovku s vrtulema. Pak start, ale je dost daleko, takže jsem to s 70-200 prokaučoval.

Pak skočíme do auta a valíme domů. 

Výlet moc hezkej. Pokecali jsme, viděli se, načuchali gumospalenin a petráku.

Chybí mi to. 

NATO days 2019

Nato days asi netřeba představovat. Veliké, nejenom o letadlech. Vevnitř je to z našeho pohledu celkem zbytečné, takže letos pouze za plotem na poli.

Původní plán vyrazit už na pátek ráno jsme přehodnotili. Za 1. kvůli letovému programu a za 2. práce má přeci jen přednost, takže vyrážíme až po obědě s Vláďou z Prahy, volíme cestu horem přes Olomouc a tentokrát to opravdu šťastná volba nebyla. Po 7 hodinové cestě už nestíhame z příletu nic a tak rovnou do místa ubytování. Před tím ještě nákup a do místa dorážíme stejně jako druhé auto v osazení Doktor, Náčelník, Dawe a Martin.

Večírek se trochu protáhl. Dawe nás zásobuje lakem na rakve (rozuměj kávou z moka konvičky, která ani tak neteče, jako že spíš se táhne :) ) a Valda otevírá slivovici. Na kutě už někdy ke 2. hodině.

Raní vstávání má pro některé z nás menší dohry (nebudu jmenovat :) ) ale nakonec se všichni v pořádku setkáváme na poli. Ráno šílená popojížděčka na parkoviště. Zítra si musíme trošku přivstat. Počasí je úplným opakem Rakouska. Totál modrá obloha. Slunce. Moře prachu. Ale lítá se to krásně nízko. Pecka.

Večer přejezd na ubytko a návštěva Frídecko-Místecké řízkárny. Super tankový Radegast.
Ráno balíme a odjezd na pole. Opět přesun z parkoviště přes celý areál až na pole. I dnes překročen limit 15000 kroků. Focení v podstatě stejné jako v sobotu.

Jak jsme ranní příjezd vychytali na jedničku, tak odjezd z parkoviště je pekličko. Vyjíždíme něco přes hodinu. Pak nabíráme Lucku a směr Praha. Po cestě zavřená dálnice kousek před námi. Vidíme vrtulník, takže je nám jasné, že dojezd do Prahy bude na dlouho. Nakonec vezeme Lucku až domů.

Akce super, jenom ty přejezdy do Ostravy jsou fakt šílené.

Zeltweg, Airpower 2019

Moje první návštěva a jako jo. Počasí teda letos opravdu, ale opravdu nevyšlo, ale akce je to pěkná a prostředí super.

Tento rok jsme vyrazili 4. Vláďa, náčelník, Dede a já. Sraz u náčelníka kolem 1. hodiny ranní, jenom mírné zpoždění a směr Zeltweg. Příjezd na pohodu, pouze velmi krátké popojíždění těsně před parkovištěm a na značky.
Celý den tak trochu ve znamení únavy, ale přežil jsem a večer hledáme ubytko. Po ubytování přejíždíme na večeří do hotelové restaurace. Večer dokončíme pokecem v kuchyňce a vylepšila ho meruňka od Dedeho.
Zajímavost ubytování je místní duch - starší pán s varnou konvičkou. V různé denní i noční doby bloudí penzionem. Vláďa vyslovil teorii, že jeho duše nedojde klidu po úrazu el. proudem od konvičky. Možné je vše ...

Ráno se v klidu balíme a jedem ne dovnitř, ale k silnici pod les ke kopci s party stanem. Focení super. Počasí taky :) Do auta jsme zahnáni jenom jednou.

Odpoledne vyrážíme zpět. Vyvětraní a za sebe mohu říct, že i spokojení.

AMS květen 2019, aneb Někde tady musí být krásná duha

Říkali jsme si vždycky, že AMS je každoroční povinnost, ale nějak se prostě nedařilo, takže až teď.

Předpověď nic moc, pracovních povinností taky přehršel, ale nakonec jsme se dohodli, že vyrazíme na zkrácený výlet. Vyrážíme až v pátek večer, návrat v neděli večer.

Z Hořovic vyrážíme okolo půl osmé, nabíráme Dawa u KFC a valíme na sever. Střídačka za volantem v rajchu a klasicky po pár kilometrech začíná pršet. Ale mě to už nerozhází. Beru to prostě jako fakt :D

Ráno přijíždíme k zahradnictví a byť to vypadá slibně, světla moc není a po chvíli se mění dráhy, takž přesun k mekáči. Kombinace deště a slunce vytváří zajímavé podmínky pro focení a Valda nevědomky zahlásí motto našeho výletu. "Někde tady musí být krásná duha". A byla. A pak ještě několikrát.

Po mekáčí zkoušíme nové místo (super příprava Dawe). Kluci mají pro ta místa svoji speciální řeč (něco jako např. 31R, central apod). Protože to není řeč mého kmene, tak dávám těmto spotters placům vlastní jména. Takže kromě již výše zmíněného zahradnictví se přesouváme na místo, kterému říkám u dvou panáčku a jedné panenky (jsou to místní policisté, kteří nám po návratu k autu - naštěstí - celkem mile vysvětlí, že tam co parkujeme, opravdu parkovat nemůžeme. Chytá nás tu extremní přeprška, částečně sněhová a tak balíme a panáčky a panenkou popoháněný odjezd, takže zrychleně.

Ono s tím parkováním je v AMS horší a horší. Už i zatáčka u domečků (další kódové označení mého kmene) je v pytli, takže se přesouváme na polderbaan. ( to je jediný místo, který znám jménem, takže nemá žádné kódové jméno a používám local name. Kluci tomu samozřejmě říkají nějakou kombinací písmenek a čísel, ale to nemůžu sloužit.

Chvílemi prší vydatně, chvílemi vydatněji a chvílemi svíti slunce. Takový normální Amsterdam. Já se už trošku začínám obávat check-inu, ale kluci jsou tvrďáci a strachu nemaje hlasují pro vytrvání a tedy late arrival check-in. Nakonec se to ukáže jako správné rozhodnutí, takže díkec kluci.

Protože už jsme utahaní a zajímavosti už nečekáme, tak balíme a do kempu. Klíče na nás čekají v chatce, rychlá večeře a já jsem tak hotovej, že v podstatě okamžitě upadám do bezvědomí.

Vstáváme tuším v 5:15 a na značky. Nejdřív zahradnictví a pak k vrbičkám. U vrbiček si děláme insomnia kafe na vařiči, čímž se mění název místa a budiž toto místo od teď známo jako U kávovníku. Fotky fajn. Kecáme chvíli s nějakým pošťákem z Hongkongu, toho času žijícim někde ve Státech. Pak zrychlený přesun k zahradnictví, ale to už je opravdu konec a vyrážíme k domovu.

Cesta na pohodu, lehká večeře v burger kingu a pak už jenom mezipřístání v Kladně a doma někdy kolem desáté.

Výlet hodnotím velmi kladně, sklo super, počasí ... jakože dobrý na fotky, jinak prostě takový jakože Amsterdamský. A víc bych to nerozmazával.

Kucí, díky, že jste mě vyvezli...

RIAT 2018

Jenom zkratkovitě.

Rok 2018 je rokem přestupu na Nikon. Což o to, dobrý, ale nedaří se sklem. Trápím se a tak fotky nic moc.

Riat ve znamení veder, takže všechno navíc rozmazaný heat haze.

Nicméně akce vydařená, ikdyž trochu dlouhá. Jsme dvěma auty. Takže se můžeme dělit na skupiny, z nichž jedna jezdí do kempu (a později vstává :) ) a ta která poctivě chodí dovnitř a vstává o dost dřív.

Gurmánské zážitky opět výborné. Air balloon noví majitelé, ale jídlo fajn. Zkoušíme i tu hospodu po cestě v ďolíku a megaúspěch. Spíme klasicky v Ibisu, takže cesty na show na pohodu.

Cesta zpátky klasicky úmorná, ale patří to tak nějak k tomu.

NTM 2018

NATO Tiger meet


Tygříci - tentokrát na polský způsob.

Neměl jsem žadné vysoké mínění o organizaci po polsku. Přesto musím říct, že poláci překvapili. Začalo to podfukem s lístkama. Řadu lidí trikem donutili koupit lístky za 60 euro, aby až náslédně uvolnili i lístky za 30, které se tvářily jako vyprodané. Nu což. Následovaly cca 3 měsíce nejistoty, zda vůbec nějaké lístky dorazí. Nakonec dorazily týden před akcí.

Odjezd z domova po 23:00. Nabral jsem Máru a u Majkla jsme byli něco po půlnoci. Přesednout a hurá na Molku na hranicích, kde máme sraz s druhým vozidlem. Lehký spánek, Majkl jako obvykle úžasný. Na místo dorážíme něco po šesté (parkoviště má být otevřené v 7). Vítá nás cca 100m fronta. Převlíknout a hurá do fronty. Během chvíle se námi tvoří had lidí. No síla.

Před osmou se něco začíná dít. Fronta se několikrát zkomprimuje a pak se otevřou okénka a začíná check-in šílenství. No zkrátím to. Neskutečný bordel. Podle čísel k okénkům, plápolácí vydávají vstupky a merchandise, ale nevšimnou si, že vstupky mají jméno, takže většina lidí dostává vstupku na jiné jméno. Do toho zmatky s čísly IDček (já též problém, protože mám novou občanku).

No, nějak se nacpeme do shuttlu a hurá na základnu. Kluci měli štěstí a dostali se dřív. Já s Mattim dorážíme v podstatě až poslední ze skupiny, ale dřží nám fleka, takže na pohodu. Obejdu stánky. Merchandise nutný :) Po nějaké chvíli se objeví i Jakub a doplní skupinku.

Lítat to začíná až po jedenácté a to už se slunce nemilosrdně točí za osu, takže focení naprd. Dráha navíc daleko a žádné pojíždění a tanečky jako jinde. Takže zklamání :(

Dofotíme návraty, ale to už je světlo regulérně proti a vzduch se klepe, takže se rozhodujeme, že to balíme.

Nastává finální fáze polské organizace. Ve frontě na odjezdový shuttle čekáme skoro 2 hodiny. To nás natolik vytáčí, že se rozhodujeme, i s ohledem na opět focení v protisvětle druhý den, akci NTM 2018 ukončit a po náznacích plánu skončit v Půža baru nakonec všichni volíme variantu rozjezd domů. Sedáme do aut a Majkl opět bravurně odřídí celou cestu. Loučíme se na mekáči u Lovosic.

U Majkla přesedáme a valíme domů. Po zastávce u Máry dorážím domů tuším kolem půl jedné.

Shrnutí: Organizace příšerná. Přístí rok je Francie, tak uvidíme jak se povede. Poznaň na otočku je drsná, ale s Majklem alá nízkonákladovou nízko letící společností není žádná evropská destinace daleko :) Fotky na první pohled bída. Na ten druhý něco snad vyberu.

Frisian flag 2018

První akce sezóny. Tentokrát pouze se Sharkem a Dawem. Už začínáme být taková zajetá trojka :)

Dawa nabírám na KFC na Zličíně a tradá za Sharkem. Auto dávám do garáže, přesedáme do Sharkova auta a vyrážíme. Cesta celkem v pohodě. Nějaký ten déšť v říši, ale v pohodě. Lehký spánek na odpočívadle, máme čas.

Na místo dorážíme podle plánu a na pohodu. Převlíknout a hurá na val. Počasí klasicky špatný. Všecho se to klepe, je tma, ale zážitek je super. První vlna je pryč za cca půl hodiny a je to fakt rachot.

Odfotíme obě vlny, druhé návraty bereme z louky a od plotu.

Odjezd na ubytko, ale problém s přebookováním, tak rušíme a hledáme nové. Našli jsme krásne ubytování v soukromí. Každý vlastní pokoj, hezké místo. Lehká večeře a pak výlet k moři. V hospodě v přístavu pivko, kafe a fish&chips ale pak už do postele.

Ráno to vypadá nadějně. Přijíždíme na val, krásný mlhy, tešíme se. Marně, kvůli počasí nad mořem se ranní vlna ruší. Tak to rušíme taky. Sedáme do auta a zkratkou přes shop v amstru valíme zpět. Cesta celkem na pohodu, jen nás trochu zlobí rádio :D

Hodím ještě Dawa domů a lehce vyšťavený dorážím domů.

Výlet fajn ale z fotek jsem vyděšeny. Naprostá panika. Přechod na nikon zatím žádná sláva. Snad za to může kombinace podmínek a rukou. Uvidíme.

Jestli něco vyberu, fotky dodám.